Nelegální práce (práce načerno) je práce, která spňuje kritéria závislé práce, je vykonávaná jakoukoliv osobou (např. živnostníkem) pro podnikatele nebo společnost, ale mezi takovými osobami neexistuje žádný zaměstnanecký nebo jiný pracovněprávní vztah (namísto toho je uzavřená smlouva podle občanského nebo obchodního práva).
Kritéria závislé práce jsou:
- zaměstnavatel je nadřízený a zaměstnanec je podřízený,
- zaměstnanec osobně vykonává práci pro zaměstnavatele,
- práce je vykonávaná podle instrukcí zaměstnavatele,
- práce je vykonávaná jménem zaměstnavatele, a
- pracovní čas je nastavený zaměstnavatelem.
Pokud tedy jsou naplněna výše uvedená kritéria závislé práce, avšak mezi pracovníkem a podnikatelem resp. společností neexistuje žádný zaměstnanecký nebo jiný pracovněprávní vztah, práce může být považovaná za černou práci a živnostník a podnikatel nebo společnost jsou vystaveni zákonným postihům.
Nejzávažnějším postihem je to, že úřady (konkrétně inspektorát práce) mohou uložit pokutu od 2.000 EUR až do 200.000 EUR za každé porušení zákazu černé práce.
Pokud práce vykonávaná živnostníkem nesplňuje kritéria závislé práce, taková práce nemůže být považována za černou práci, a spadá tedy pod zákon Slovenské republiky č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník ve znění pozdějších předpisů.
Praktické rady
Při vyhodnocování toho, zda se jedná o černou práci, by měl být zkoumaný specifický vztah mezi osobou (zaměstnancem) a společností (zaměstnavatelem).
Dále to, že poskytované služby splňují některá kritéria závislé práce, neznamená, že v případě inspekce inspektorátem práce budou tyto služby považované za černou práci, protože všech pět kritérií závislé práce musí být naplněných a inspektorátem práce jednoznačně prokázaných.
Kritéria závislé práce
Z výše uvedených kritérií závislé práce to, které je v praxi považované za nejrelevantnější, je kritérium vztahu “nadřízenosti a podřízenosti” mezi stranami. Toto kritérium je klíčové pro rozlišování mezi závislou prací (která je regulovaná zákoníkem práce a vyžaduje zaměstnanecký nebo obdobný pracovněprávní vztah) a podnikáním (které je regulované obchodním právem a podmínkami dohodnutými v obchodní smlouvě).
Podřízenost může existovat, pokud:
- společnost určuje pracovní čas, délku a místo práce a způsob, kterým bude práce vykonávaná (pokyny),
- společnost dává zaměstnanci pracovní instrukce, zatímco zaměstnanec má jen malou rozhodovací schopnost,
- společnost nese finanční zodpovědnost za vykonávaný projekt, a
- zaměstnanec jedná jménem společnosti a na její účet.
Naopak živnostenský vztah je obchodním smluvním vztahem a měl by být vyvážený. Proto by se v něm neměla nacházet ustanovení o pracovní době, místě výkonu práce a o pracovních pokynech. V obchodních (živnostenských) smlouvách se nacházejí ustanovení o objednávkách služeb (specifikace dodání), mechanismu vystavování faktur, záruce, smluvní odpovědnosti za škodu, důvěrných informacích a zákazu konkurence a měla by být formulována tak, aby vytvořila vyrovnaný vztah mezi smluvními stranami, kde obě jednají svým vlastním jménem a na svůj účet.
Dalším důležitým kritériem na zvážení je smluvní svoboda. Smluvní strany mají svobodu vybrat si způsob jejich vzájemné spolupráce, pokud není taková volba učiněná např. pod tlakem.
Dalším nástrojem užitečným pro posouzení toho, zda je vztah mezi smluvními stranami obchodní anebo pracovní je Doporučení Mezinárodní organizace práce o pracovním poměru č. 198 z roku 2006. V bodu 13 článku II Mezinárodní organizace práce vyjmenovává specifické indikátory existence zaměstnaneckého vztahu. Těmito indikátory jsou:
- fakt, že práce je vykonávaná podle instrukcí a pod dohledem jiné strany,
- zahrnuje integraci pracovníka v organizaci podniku,
- je vykonávaná výlučně nebo zejména ve prospěch jiné osoby,
- musí být vykonávaná osobně pracovníkem,
- je vykonávaná po dobu určených pracovních hodin,
- je vykonávaná na pracovišti určeném nebo odsouhlaseném stranou vyžadující práci,
- má specifické trvání a má jistou kontinuitu,
- vyžaduje přítomnost pracovníka,
- zahrnuje poskytování nástrojů, materiálů a strojů stranou požadující práci,
- pravidelné vyplácení odměny pracovníkovi a fakt, že tato odměna představuje jediný nebo hlavní zdroj příjmů pracovníka,
- placení odměny v naturáliích, jako je jídlo, ubytování anebo transport,
- proplácení cestovních nákladů potřebných na vykonávání práce pracovníkem od strany požadující práci,
- přiznání výhod jakými jsou každotýdenní odpočinek a roční dovolená, a
- nepřítomnost finančního rizika pracovníka.
Výše uvedené skutečnosti mohou sloužit jako indikátory, které, pokud jsou naplněné, zvyšují podezření toho, že budou naplněna kritéria závislé práce.
Softwarový vývoj (software development) – nejnovější vývoj trhových standardů
Rozumíme tomu, že režim poskytování služeb softwarovými vývojáři může spadat i pod zaměstnání i obchodní vztah, a to v závislosti od nastavení spolupráce, procesů a dohody mezi stranami.
V případech, kde živnostník poskytuje služby společnosti podle instrukcí poskytnutých třetími stranami (klienty společnosti), poskytuje služby na bázi projektů (často na dálku), nepožívá interní benefity společnosti (např. dovolené, bezplatné stravování), poskytuje služby za použití vlastních nástrojů (např. osobního počítače), následuje platební podmínky podle trhových standardů (např. platba napřed), a dostatečně zaručuje kvalitu doručených služeb, tak vztah nepředstavuje závislou (černou) práci.
Na Slovensku velká část společností věnujících se softwarovému vývoji uzavírá se softwarovými vývojáři obchodní vztahy s výše uvedenými aspekty. Každý případ vztahu mezi živnostníkem a společností by měl být posuzovaný individuálně, protože neexistuje jednoduché rozdělení mezi pracovními a obchodními vztahy.
